úterý 3. května 2011

Exposición Tropikal 2011

Esta exposición la realizé en la Galeria Student de la Universidad de Ostrava Abril 2011





Sobre mi trabajo

Espaňol:
Kateřina Bohač viene de Venezuela, pero gracias a su padre de origen praguense, por sus venas corre también la sangre checa. Sin tener en cuenta la distancia geográfica de los dos países, a primera vista totalmente diferentes, hay que decir que en muchos sentidos se trata de una incompatibilidad sólo ilusoria.
Como afirma Pavel Štěpánek en su trabajo Cruces de la cultura venezolana y la checa en el curso de la historia , dedicado justamente a las relaciones sociales y artísticas entre la República Checa (Checoslovaquia) y Venezuela, los contactos entre los dos países aparecieron inmediatamente después del descubrimiento de América por Cristóbal Colón. Así, en el palacio renacentista de Kratochvíle podemos encontrar una pintura mural que representa a un indio americano en la selva. Estas correlaciones se presentan de manera más visible en el culto difundido a San Juan Nepomuceno o en el más tardío al Niño Jesús de Praga. En el siglo XX los dos países se muestran más cercanos, ya que Venezuela ofrece asilo a muchos emigrantes checos. A este contexto podemos situar también la obra de Kateřina Bohač, que sigue esta tendencia, no sólo por su origen sino también por su estancia actual en la República Checa motivada por la busca de sus raíces. Lo confirma también esta exposición.
Kateřina Bohač se dedica sobre todo a la pintura y a la cerámica, pero ya durante sus estudios artísticos en Venezuela buscaba otras maneras de expresión que podemos definir como performance o instalación. Actualmente da conferencias en el departamento de español en la universidad de Ostrava y sigue dedicándose a la actividad artística.
Esta exposición ofrece un conjunto bastante complejo de su obra que podemos dividir en varias etapas. Primero, hay que mencionar las pinturas de gran formato que se habían realizado antes de los estudios universitarios. En estas obras tempranas contesta de intento al llegado del realismo mágico, resulta bien visible también la influencia de obra de la pintora mexicana Frida Kahlo. Se trata de composiciones figurales, situadas en el ambiente de las selvas tropicales. La autora las acompaña con varios elementos fantásticos y vivarachos.
En seguida, el elemento humano se pierde, la importancia la adquieren fauna y flora sudamericanas. Después de la llegada a la República Checa, le sirve de inspiración la arquitectura como torres praguenses, el ayuntamiento de Olomouc o la zona industrial de Ostrava. En los trabajos actuales se regresan a los motivos puramente naturales.
Lo que tienen en común todas sus obras es la riqueza de colores enormemente vivos, inhabitual sobre todo en el ambiente checo, influida por supuesto por las raíces venezolanos. Sin dudas podríamos encontrar también referencias a la esfera de arte popular típico por la estilización grande y el gusto por el ornamento. La línea clara está subrayada por el uso de conturas que les dan a los cuadros un matiz de lo decorativo. La autora no niega la comparación con los artistas de estilo “naif”. A menudo utiliza por ejemplo el símbolo de corazón en varias modificaciones y contextos. Probablemente, el motivo tan reducido y estilizado me pareciera inconveniente, incluso un poco infantil en la obra de otros artistas, pero en el caso de Kateřina Bohač me da la impresión de algo auténtico y adecuado.
Mientras que el ambiente venezolano exhorta a la interpretación expresiva, llena de colores, en cuanto a las obras más tardías que se realizaron ya en la República Checa, hay que admirar la gran imaginación y la capacidad de captar los motivos grises y a veces oscuros de la misma manera y con la misma vehemencia como el colibrí sudamericano o la fruta tropical. Según mi opinión, en esto consiste el gran aporte de la obra de Bohač. Con su interpretación original y con su optimismo infinito nos trae las visiones totalmente novedosas y excepcionales de nuestra realidad cotidiana propia. Como no es afectada por ningunos estereotipos checos, puede destacar los detalles invisibles para nosotros y así ellos obtienen un valor nuevo. Con espontaneidad y sin prejuicios algunos mezcla el ayuntamiento de Ostrava con aves exóticas o lo coloca en un carapacho de tortuga y así une los dos mundos,seguramente muy cercanos a ella.
Para terminar mis palabras quisiera citar una expresión de Frida Kahlo que, en mi opinión, puede corresponder también a la obra de Kateřina Bohač: “Realmente no sé si mis pinturas son surrealistas o no, pero sé que son la expresión más honrada de mi misma, nunca teniendo en cuenta los juicios o prejuicios de nadie. “

Literatura consultada:
Grosenicková, Uta, Ženy v umění 20. a 21. století, Praha: Slovart, 2004, ISBN 80-7209-626-5.
Janda, Luděk, Frida Kahlo. Intimní autoportrét, Praha: Labyrint, 2003, ISBN 80-85935-37-6.
Štěpánek, Pavel, Cruces de la cultura venezolana y la checa en el curso de la historia, Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2004, ISBN 80-244-0902-X.
Štěpánek ,Pavel, Katerina Bohac, Keramika a sklo, 2/2008, s. 32.

Checo:
Kateřina Bohač pochází z Venezuely, díky otci, původem z Prahy, jí však v žilách koluje nejen venezuelská ale také česká krev. Bez ohledu na geografickou vzdálenost obou zemí, na první pohled zcela odlišných, je třeba říci, že v mnohém směru jde o neslučitelnost pouze zdánlivou.
Jak upozorňuje Pavel Štěpánek ve své studii Cruces de la cultura venezolana y la checa en el curso de la historia , věnované právě česko-venezuelským společenským a uměleckým vztahům, kontakty mezi oběma zeměmi vznikaly velice záhy po objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem. A tak například na renesančním zámku Kratochvíle můžeme nalézt nástěnnou malbu zobrazující indiána, zcela zřetelně se pak tyto vazby odrážejí v tolik rozšířeném kultu Jana Nepomuckého, který do Jižní Ameriky, potažmo Venezuely pronikl především díky misiím a působení jezuitů na tomto kontinentě. Podobně bychom mohli zmínit také pozdější kult Pražského Jezulátka. Nejblíže k sobě obě země mají ve 20. století, kdy Venezuela poskytuje azyl řadě českých emigrantů. Do tohoto kontextu pak můžeme zasadit i tvorbu Kateřiny Bohač, která nejen díky svému původu ale i současnému pobytu v České republice, motivovanému právě touhou poznat své kořeny, na tento odkaz bezesporu navazuje, o čemž svědčí i tato výstava.
Kateřina Bohač se věnuje především malbě a keramice, již v době studií na katedře výtvarného umění Fakulty architektury v Méridě a následně na Akademii výtvarného umění Armanda Reveróna v Caracasu ale hledala i jiné způsoby vyjádření spadající do oblasti performance a instalace. V roce 2007 si v Méridě otevřela vlastní keramickou dílnu, zabývala se také výtvarnou činností s dětmi a mládeží. V současné době působí jako odborná asistentka na katedře romanistiky Ostravské univerzity v Ostravě a nadále se aktivně věnuje umělecké tvorbě. Kromě Venezuely vystavovala například v Miláně či ve Vídni, v posledních letech samozřejmě především v České republice.
Tato aktuální výstava nabízí poměrně komplexní průřez autorčinou tvorbou, kterou můžeme rozčlenit do několika etap. Jako první je třeba zmínit velkoformátové malby, které vznikly ještě před zahájením vysokoškolských studií. V těchto raných pracích se Bohač vědomě hlásí k odkazu magického realismu, patrná je také inspirace dílem mexické malířky Fridy Kahlo. Jde o figurální kompozice, zasazené do prostředí pralesů, do kterých autorka vnáší řadu fantaskních a hravých prvků. Následně se lidský element z obrazů vytrácí, do popředí se dostává jihoamerická fauna a flora. Po příchodu do České republiky se zdrojem autorčiny inspirace stává architektura, ať už jde o pražské věže, olomouckou radnici či industriální zónu ostravských Vítkovic. Nejaktuálnější práce se opět navrací k čistě přírodním motivům.
Společným jmenovatelem všech děl je především nesmírně živá, zvláště pro české prostředí neobvyklá barevnost, jasně se vztahující k venezuelským kořenům. Bezesporu bychom nalezli také odkazy k lidovému umění, pro které je typická především velká stylizace, plošnost, záliba v ornamentu. Jasnou obrysovou linii Bohač podtrhuje ještě užitím kontur, které dodávají obrazům až dekorativní nádech. Autorka se nebrání ani srovnání s naivními či insitními umělci. Často pracuje například se symbolem srdce v různých obměnách a kontextech. U jiných umělců by na mě možná takto zredukovaný a stylizovaný motiv působil nepatřičně až poněkud infantilně, nemůžu se ale zbavit pocitu, že v díle Kateřiny Bohač vyznívá zcela autenticky a adekvátně.
Zatímco prostředí rodné Venezuely přímo vybízí k expresivnímu, výrazně barevnému až jásavému zpracování, u pozdějších děl, která vznikala v České republice a zvláště pak v Ostravě, se nelze než obdivovat obrovské autorčině imaginaci a schopnosti zachytit i zdánlivě šedé a ponuré motivy ve stejném duchu a se stejným zápalem jako jihoamerické kolibříky či plody tropického ovoce. Právě v tom spatřuji jeden z velkých přínosů tvorby Kateřiny Bohač. Svým originálním přístupem a nezdolným optimismem nám přináší zcela nové, neotřelé pohledy na naši vlastní každodenní realitu. Není zatížena žádnými českými stereotypy, což ji umožňuje vyzdvihnout detaily, které my sami nejsme schopni postřehnout a ocenit. Zcela spontánně a bez předsudků neváhá doplnit ostravskou radnici hejnem exotického ptactva nebo ji případně umístit na krunýř želvy a propojit tak oba, jí jistě blízké, světy.
Na závěr bych ráda citovala jeden z výroků již zmíněné Fridy Kahlo, který dle mého názoru koresponduje také s tvorbou Kateřiny Bohač. Snad se mi podařilo adekvátně jej přeložit do češtiny. „Skutečně nevím, zda jsou mé malby surrealistické či ne, ale vím, že jsou nejryzejším vyjádřením mne samotné, aniž bych se kdy nechala svazovat soudy či předsudky kohokoli jiného.“

Použitá literatura:
Grosenicková, Uta, Ženy v umění 20. a 21. století, Praha: Slovart, 2004, ISBN 80-7209-626-5.
Janda, Luděk, Frida Kahlo. Intimní autoportrét, Praha: Labyrint, 2003, ISBN 80-85935-37-6.
Štěpánek, Pavel, Cruces de la cultura venezolana y la checa en el curso de la historia, Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2004, ISBN 80-244-0902-X.
Štěpánek ,Pavel, Katerina Bohac, Keramika a sklo, 2/2008, s. 32.